Zájezd do Krakowa

Dne 7. – 8.března 2023 se konal výlet do Krakowa. Celkově bych zájezd zhodnotila jako hodně vydařený (dle dotazníků spokojenosti a toho, co i lidé říkali na zájezdu). Hned na začátku bych chtěla napsat, že nejde slovy vyjádřit, jak jsme vděční všem, co se tohoto zájezdu účastnily. Jsme jim vděční za trpělivost, shovívavost, i jak pečlivě naše výklady poslouchali, a za zpětnou vazbu. Speciální poděkování chceme vyjádřit řidiči Standovi, bez kterého by tento výlet prostě nešel. Díky němu jsme se dostali všude podle harmonogramu, byl stále pozitivní, radil nám… jednoduše vše na jedničku! Dále Aničce Davidové, která nám také velmi pomohla s organizací, rodičům Aničky Juříkové (později vyjádření u solných dolů Velička) a moji mamince, která již v Krakowě předtím byla, takže taky ráda něco dodala ohledně památek nebo historie.

Průběh výletu Mozsna – Krakow -Wielička

Úterý 7.března

V brzkých ranních hodinách byl jako vždy odjezd z Vltavské a tentokráte do města Krakow, ale první zastávka byla na zámku Moszna.

V 11:00 byl tedy příjezd na první památku. Moszna je zámek vzhledem hodně připomínající Disneyland, ale pak jsem se z Aniččina výkladu pochopila, že do určitého období to byla psychiatrie😊. Paní Švábová zase dodala, že by právě z té výstavby zámku, měla asi mírnější šok… 😊

O zámku se také ví, že patří mezi 10 nejhezčích zámků Evropy, proto si myslím, že bylo velice přínosné a hezké tuto romantickou stavbu navštívit.

Kolem 16:00 byl příjezd na ubytování v Krakowě. Pak nás čekala prohlídka a výklad k židovské části Kazimierz, kde se mohli z výkladu výletníci dozvědět nejdříve o židovských zvycích i jak funguje po tisíciletí náboženství, významných osobnostech judaismu. Padla i hádanka, kde na světě žije více Židů než v celé Izraeli (USA).

Poté v Kazimierzi se i spoustu lidí dozvědělo, že někde v těchto místech se narodila Helena Rubinstein.

Výletníci také mohli vidět synagogy (Stará synagoga, Nová synagoga, synagoga Izáka..), spoustu židovských podniků, radnici a také hned klasicky ochutnat polské zapiekanky.

První den se tedy zakončil v židovské části a poté pár skleničkami na baru hotelu😊.

Středa 8. března

Kolem 7:00 se vstávalo na snídani v hotelu, která byla více než výborná. Poté se jelo tramvají a poté šlo na hrad Wawel.

Takže před návštěvou hradu Wawel, se všichni mohli podívat na draka, který se nacházel u jeskyně _ jelikož denně sleduji různé noviny a aktuality na internetu, tak v dračí jeskyni pod hradem se prý zabydlel i nějaký kocour😊. Drak každých 5 minut vyfukoval oheň.

Opět se všichni dozvěděli informace o královském hradu a katedrále sv. Stanislava a Václava, kterou kdo chtěl, mohl i s komentovanou prohlídkou navštívit. Kdo nechtěl, mohl si klasicky dát oddech na kávě nebo cigaretce 😊.

Co víme hodně zajímavého o Wawelu díky této prohlídce? Že spolu s centrem města Krakova je zanesen na Seznamu světového dědictví UNESCO a v 11. století byl na vršku Wawelu založen hrad, který se na více než pět set let stal sídlem velkopolských králů.  V 15. století přestavěli část hradu italští stavitelé do podoby renesančního zámku, ale ten brzy vyhořel. Dnes je možné navštívit zrekonstruovaný komplex, sestávající z barokního cihlového opevnění, středověkých věží a goticko-renesančního zámku. Během prohlídky se návštěvníci dostanou do zbrojnice, královských komnat či muzea, v němž je mimo jiné vystaven i korunovační meč polských králů Szczerbiec. Za pozornost stojí i Trůnní sál, na jehož kazetovém stropě se dochovalo třicet z původních 194 vyřezávaných hlav.

Myslím, že všech oblíbený rozchod, po návštěvě Wawelu, byl na náměstí Rynek Glowny. Určitě za zmínku stojí to, že jde o největší krakovské náměstí a jedno z největších náměstí v Evropě. Přestože ho Poláci považují za největší středověké náměstí Evropy, se svou rozlohou 4 hektary – je o polovinu menší než třeba Karlovo náměstí. Mezi významné budovy zde patří Mariánský kostel, Sukiennice, Radniční věž, Kostel sv. Vojtěcha, Pomník Adama Mickiewicze.

Právě po Rynku Glownym přišlo velké finále a to, když nás řidič Standa odvezl do solných dolů Velička. Zde byl sice trochu problém se zaměstnanci, ale Anička díky bohu našla jako vždy cestu jak vše vyřešit a tím započalo veliké dobrodružství do solných dolů Velička. Prohlídka sice byla s polským průvodcem, ale jelikož s námi byl tatínek Aničky, tak ten dokázal hodně tlumočit. Důležitou informaci, kterou jsme si odsud odnesli je taková, že je zde podzemní jezero mající vysokou koncentraci soli – 320 g soli na 1 litr. Díky tomu tam průvodci zažívají i „veselé“ zážitky, když turistům do jezera spadne telefon či fotoaparát, místo aby padal do hloubky 9 metrů, zůstane plavat na hladině. Zda je tomu opravdu tak jsme si osobně neověřovali, ale pokud máte telefon navíc, můžete zkusit… Toto jezero je samozřejmě potřeba pravidelně čistit. Zajímavé je, že čištění provádějí potápěči, kteří musejí mít na sobě 50 kg závaží, aby bylo možné se na dno jezera potopit.

V roce 1978 byl solný důl Wieliczka zařazen na seznam světového kulturního dědictví UNESCO jako jedna z vůbec prvních památek v zemi.

Další zajímavé věci ve Veličce, které jsou dechberoucí, jsou Kaple sv. Kingy, župní zámek či františkánský klášterní komplex…

Po prohlídce Veličky byla možnost se občerstvit v restauraci, která se nacházela přímo v dole. Toto místo byl jeden velký zážitek.

Po velkém finále se nasedlo do autobusu a jelo se směr Praha. Bohužel počasí a doprava neměli svůj den, takže cesta byla zdlouhavá, vrátili jsme se v pozdních hodinách, ale po tomto vydařeném výletě si nikdo náladu kazit nechtěl.

JEŠTĚ JEDNOU VELICE DĚKUJEME.

Petra Kozáková

Anna Juříková

Napsala: Petra Kozáková